Moe výtvory(příběhy,kresby,atd.)

For Lowish...For Danča

15. června 2009 v 21:53 | Mrs.Kangaroo
Byla jednou jedna holčička jménem...její jméno vlastně není podstatné,protože...ostatně...ničí jméno není podstatné.Je to jen údaj,pouze něco,čím se od sebe cheme lišit.Když někdo umře...co si pamatujeme?Jméno?Já teda ne.Já si pamatuju to,co ten dotyčný udělal,co pro mě znamenal.Nemusím to vyjádřit slovy.Jsou věci,které nemůžeme vyjádřit slovy?Jak lépe dokázat milovanému lásku,než polibkem?Jak jinak dokázat příteli přátelství...než starostí?Strachem co s ním je,když se nesměje jak to tak bývá?...

Žila se svou maminkou,tatínkem a bráškou.Bohužel...ta holčička byla slepá.Neviděla.Nikdy nespatřila světlo,svou tvář,nebo svět kolem sebe."Je to vrozená vada." často slýchávala.Ale tato dívenka měla aspoň kamarádku.Kamarádku,která jí dokázala podržet a za každou cenu jí utěšit.Dokázala se s ní smát.Bohužel...vzhledem k tomu,že neviděla,tak ani nikdy nespatřila to přátelství.Nikdy jí nedošlo,že té kamarádce může skutečně věřit.Dokázali se spolu smát,ale málokdy skutenčě...od srdce.To její kamarádku mrzelo.Postupem,jak běžel čas a rány z nedůvěry se prohlubovali,tak dívenka zcela na svou kamarádku zapoměla.Měla moc práce se sebelítostí.Ovšem...jejím životem se problýsklo světlo.Její vada byla odstaněná,a...viděla.Konečně mohla vidět svou tvář,znát pocit,kdy nám světlo svítí do obličeje.Ale to,co již nikdy nespatřila,byla její kamarádka.Už nikdy neslyšela její zvonivý hlas rozléhající se místností.Kamarádka si uvědomila,že již jejich přátelství nemá cenu.Správně vidíme jen srdcem,to co je podstatné,je očím neviditelné.


Realisti to mají těžké,pesimisti to mají ještě těžší,ale optimisti jsou na tom nejhůř.

29. března 2009 v 21:46 | Mrs.Kangaroo
Takže...nejvýstižnějši asi bude tento obrázek,který jsem si dovolila poupravit,neboť jeho autorem je kamarádka a hádejte kdo je tím maniakem?Mno přece já...
 
 

Reklama